![]() |
![]() |
![]() ► siehe babysittera činić ip ćěšenka pěstonić ip ćěšenkow pěstonić ip dźěćo pěstonić ip dźěći pěstonić ip ► siehe nakósny činić ip nakósny sčinić p ► siehe übertragen 2zrozumliwy sčinić p übertragen dowidźomny sčinić p übertragen 2zrozumliwy činić ip übertragen dowidźomny činić ip ► siehe konjektury činić ip konjektury přewjesć p 1.PsSg přewjedu |
![]() |
• činićel ~a m Täter |
![]() |
• činićelk|a ~i f Täterin |
![]() |
• činićelstw|o ~a n Täterschaft |
![]() |
![]() |
![]() |
dosćčin|ić ~ju, ~iš, pret ~jach, ~ješe ip 1. genugtun; ale dosć činić genug tun; 2. (*↑ narunać) zest. wieder gutmachen |
![]() |
• dowočin|ić ~ju, ~iš, pret ~ich, ~i p vollends öffnen, vollends aufmachen |
![]() |
• dowučin|ić ~ju, ~iš, pret ~ich, ~i p vollends übereinkommen |
![]() |
način|ić ~ju, ~iš, pret ~ich, ~i p || načinj|eć ~am, ~eš ip zufügen; někomu něšto ~ić || ~eć jemandem etwas zufügen |
![]() |
• počin|ić ~ju, ~iš, pret ~ich, ~i p eine Weile tun |
![]() |
powočin|ić ~ju, ~iš, pret ~ich, ~i p || powočinj|eć ~am, ~eš ip ein wenig öffnen, ein wenig aufmachen (wokno, durje a pod.) |
![]() |
• přečin|ić ~ju, ~iš, pret ~ich, ~i p (↕ přebrojić) verschwenden, vergeuden, aasen |
![]() |
přičin|ić ~ju, ~iš, pret ~ich, ~i p || přičinj|eć ~am, ~eš ip 1. dazutun; 2. anmachen, festmachen |
![]() |
přizačin|ić ~ju, ~iš, pret ~ich, ~i p || přizačinj|eć ~am, ~eš ip ein wenig schließen, ein wenig zumachen |
![]() |
• sčin|ić ~ju, ~iš, pret ~ich, ~i p tun, machen |
![]() |
wobsćin|ić ~ju, ~iš, pret ~ich, ~i p || wobsćinj|eć ~am, ~eš ip || wobsćinj|ować ~uju, ~uješ ip beschatten |
![]() |
![]() |
![]() |
wotčin|ić ~ju, ~iš, pret ~ich, ~i p || wotčinj|eć ~am, ~eš ip abmachen, entfernen |
![]() |
wotsćin|ić ~ju, ~iš, pret ~ich, ~i p || wotsćinj|eć ~am, ~eš ip || wotsćinj|ować ~uju, ~uješ ip 1. schattieren; 2. nuancieren |
![]() |
• wučini|ć 3. wos. p ausmachen, berühren; jemu je to něšto ~ło ihm hat das etwas ausgemacht |
![]() |
wučin|ić ~ju, ~iš, pret ~ich, ~i p 1. bewirken; 2. betragen; 3. beinhalten; 4. ~ić sej (*↑ dojednać) wobch. vereinbaren, abmachen |
![]() |
![]() |
![]() |
zasćin|ić ~ju, ~iš, pret ~ich, ~i p || zasćinj|eć ~am, ~eš ip || zasćinj|ować ~uju, ~uješ ip beschatten |
• přičin|ić p
siehe fest verbinden mit Nägeln fest verbinden mit einem Seil fest verbinden dauerhaft machen Militärwesen, zur Verteidigung sichern | |
• sčin|ić p
► siehe nakósny činić ip nakósny sčinić p ► siehe übertragen 2zrozumliwy sčinić p übertragen dowidźomny sčinić p übertragen 2zrozumliwy činić ip übertragen dowidźomny činić ip | |
![]() siehe | |
• wusćin|ić p
siehe | |
• dozačin|ić p
siehe 1. žonop ; ~ plahować, kołbasa ze ~om 2. a) seinen S. dazugeben kał dozačinić p / dozačinjeć p b) | |
• wosćin|ić p
► siehe wosćin|ić p , wosćinjeć , wosćinjować , veraltd. wosćěnić p , wosćěnjeć , wosćěnjować ; z ćmowym přikrywom ~jena rumnosć ► siehe 1. (abschatten) wosćinić p , wosćinjeć , wosćinjować ; ~ rumnosć přećiwo jaskrawej swěcy (schützen) škit|ać ; murja ~a zahrodu před wćipnymi pohladami 2. (abhalten) wotdźerž|eć ~u p , wotdźeržować ; mróčele wotdźeržuja słónčne pruhi (dämpfen) wosłabić p , wosłabjeć , wosłabjować ; haru přez dwójne durje ~ | |
![]() |
• znowapisanj|e n 1. Neuschreiben, Neuschreibung (činitosć); 2. Neuverfassen, Neuverfassung |
![]() |
• přičinowosć f (→ přičinowy) substantivische Ableitung von přičinowy |
![]() |
dopadny|ć 3. wos. p 1. einfallen; jej njedopadny, to tak činić ihr fiel es nicht ein, das so zu machen; 2. ausfallen, ausgehen |
![]() |
klubu indekl. 1. zum Possen; ~ činić zum Possen machen; 2. zum Trotz; tebi ~ dir zum Trotz |
![]() |
• klubučinjenj|e ~a n Zum-Possen-Machen; ale klubu činić zum Possen machen |
![]() |
• rjenječinjenj|e ~a n Schöntuerei; ale rjenje činić schöntun |
![]() |
• wulcečinjenj|e ~a n Wichtigtuerei; ale wulce so činić sich wichtig tun |
![]() |
• interogatiwn|y interrogativ, Interrogativ-; ~y pronomen (↕ interogatiw) rěč. Interrogativpronomen |
![]() |
• intransitiwn|y (↕ njepřechodny) intransitiv, Intransitiv-; ~y werb rěč. intransitives Verb |
![]() |
njepřechodn|y 1. unübergehbar; 2. (↕ intransitiwny) intransitiv, Intransitiv-; ~y werb rěč. intransitives Verb |
![]() |
• cinij|a ~e (sg dat || lok ciniji) f bot. Zinnie |
![]() |
• glycinij|a ~e (sg dat || lok glyciniji) f bot. Glyzinie |
Nur die ersten 40 Einträge werden angezeigt!